Jahody pro Popelku III aneb Jak zkrotit potvoru

Ukázka z knihy:

Tříděný odpad

Tříděný odpad nebude ničím sarkastickým na adresu mých bývalých lásek. Koneckonců tento odpad netřídím. Je nerecyklovatelný. Ale musím se zde podělit o zážitek, kterým mě šokovala nová posila místního obecního úřadu. Nevím, jakými kvalitami převálcovala ostatní adepty výběrového řízení na volné místo úřednice, ale doposud pracovala někde ve školní družině, pyšní se titulem inženýrky a je prý nesmírně kreativní. Hlavně, když hned první den v práci skartovala dokumenty a dostala se jí do skartovačky šála, kterou měla omotanou kolem krku. Místo, aby skartovačku vypnula, přibližovala svou hlavu stále k mezeře, kde mají normálně mizet papíry. Stroj utahoval smyčku jejího módního doplňku stále silněji a tvořil z něj konfety vhodné do výstelek papírových krabic. Po knoflíku OFF zašmátrala, až ležela zcela bradou na horním víku skartovačky. Vysvobodila jsem ji rozstřihnutím šaly za krkem. Podobně se rozstříhává slavnostní páska před uvedením něčeho nového do provozu. Slavnostně jsem tedy uvedla novou kolegyni do provozu sama. Alespoň vím, že tuto dámu budeme muset od práce doslova odstříhávat.

S novou kolegyní mě poslali na školení. Netuším, proč zrovna mě, když na úřad docházím jen brigádně v době, kdy řádí ptačí chřipka nebo nemoci šílených krav. Buď jsem tak dobrá, že nemají pro novou pracovnici lepší doprovod na školení, nebo se nesprávně domnívají, že rozumím prezentovanému tématu Aktuální vyhlášené výzvy z operačního programu životního prostředí. Přečetla jsem si program školení a jediným slovům, kterým jsem rozuměla, byla přestávka s občerstvením a oběd. Nepochybuji, že moje nová kolegyně na tom byla podobně.

Vešly jsme do sálu. Ve dveřích nás vítala usměvavá slečna a vrazila každé z nás do ruky tašku s nějakými věcmi. Poděkovaly jsme a našly jsme si místo k sezení zhruba uprostřed místnosti.

Bylo vidět, že paní inženýrka byla zvyklá uvažovat prakticky. Domnívala se, že jsou v taškách předměty, které budeme na školení nezbytně potřebovat. Sotva dosedla, zvědavě nahlédla, co má ve své tašce ukryto. Pro jistotu překontrolovala, že mám totéž. Překvapeně objevila uvnitř tři další barevné tašky s nápisy „SKLO“, „PAPÍR“ a „PLASTY“.

No to jsem zvědavá na tu interaktivní hru, kterou budeme spolu se zdejšími kravaťáky hrát“ pronesla vážně a mě to rozesmálo. To jsem ještě netušila, že si nedělá legraci a bere školení opravdu jako něco, čeho se budeme všichni aktivně účastnit formou hry. Nepochopila, že barevné tašky, letáky s obrázky přírody, blok s logem EU a propiska jsou reklamní předměty pro všechny účastníky školení. Náhle vytáhla z kabelky hrubý černý fix a tu svou reklamní tašku si podepsala svým celým jménem včetně titulu. Prý pro případ, kdyby začal být v sále při tolika lidech chaos, aby si svou tašku poznala.

Pozorně jsem na školení vše poslouchala, na rozdíl od své kolegyně, která neustále šustila se všemi barevnými taškami. Dokonce jsem měla spokojený pocit, že mi vyšel ráno čas se namalovat a dobře učesat, protože všude dokola pobíhali chlapíci s kamerami a fotoaparáty. Moje kolegyně si jich také všimla. Když viděla, že je v jejich hledáčku, hned vystavila tašku se svým jménem nad hlavu, aby bylo jasné, že je připravena ze všech nejlépe na vše, co se na školení bude dít.

Ne zcela jsem rozuměla všemu, co pupkatí pánové vysvětlovali u promítané prezentace. Bylo mi to vcelku i jedno. Kdežto nová posila zdejšího úřadu horlivě zapisovala všechno do bloku s logem EU. Prý pro případ, kdyby byl nějaký kvíz, aby měla dobře připravený tahák. Rozhlédla jsem se kolem sebe, jestli si někdo zapisuje nějaké poznámky také. Nikdo. Kvíz nebude. A pokud bude, máme už vítěze! Ostatní účastníci školení pospávali, někdo četl noviny, někdo lustroval svůj mobil a posílal SMS, někdo živě komunikoval na zdi facebooku svého notebooku. Kolegyně nechápala, proč se nikdo na nic nepřipravuje, ale pak ji napadlo, že všichni ti lidé už podobné školení absolvovali, tak vědí, co bude následovat. Ale prý mohu odpočívat, dá mi všechno opsat.

Mluvčí se na školení střídali. Stále mluvili o nějakých výzvách, které budou vyhlášeny.

Kdy už ta výzva bude?“ zeptala se kolegyně polohlasně. Přednášející otázku zaslechl a řekl, nechť vydržíme, že to bude brzy. To ji utvrdilo v tom, že opravdu budeme vyzváni k nějaké interaktivní činnosti. Začala všechny barevné tašky SKLO PAPÍR PLASTY vybalovat. Být krok popředu bývá prý vždycky lepší. A pak ji napadl ten nejšílenější nápad. Domnívala se, že budeme mít určitý čas na to, abychom nasbírali v sále co nejvíce předmětů z materiálového složení, jak je uvedeno na taškách. Kdo nasbírá více předmětů, vyhraje. Nečekala na žádnou výzvu, o které stále mluvčí hovořil, a k mému překvapení tajně začala do barevných tašek kupit předměty. Nejprve kreativně přemístila všechny předměty z kabelky. Problém jí dělala rtěnka, ale dala ji do „plastů“ a to jenom proto, že není skleněná ani papírová. Pak se vplížila k rautovým stolům, kde číšníci právě instalovali oběd do tepelných varnic. Našla tam plastové i papírové tácky, skleničku, láhev od jemně perlivé vody, talíř a barevné ubrousky. Ještě, že neměla tašku na kov. Vzala by určitě i naleštěné příbory. Poté se s zčásti naplněnou taškou vydala na WC. Rolku toaletního papíru vytřídila do tašky PAPÍR.